První část závodu o překonání světového rychlostního rekordu "World Speed Sailing Challenge" byla velmi dobře vybavena výjmečně dobrými podmínkami - pro pády. Roztrhaný výtr a veliké čepice v oblasti Arinaga na Kanárských ostrovech, společně se čtyřmi normálními surfaři vybanenými velmi nenormálním, spíše experimentálním nádobíčkem připravených překonat světový rekord 46,52 uzlů na oplachtěném plavidle a pokořit hranici 50 uzlů.
Jednoho dne - mezi červencem a 10. srpnem Robby Naish vzal svou 8-stop dlouhou rychlostí nudli, nejdelší prkno v tomoto závodu. Velmi se mu dařilo na rovné vodě zajištěné pomocí zábrany proti vlnám, ale jednou se dostal mimo její ochranu a chytil velmi slušný "chop", okamžitě byl úplně mimo a prohlásil, "Tak to byl můj nejlepší pád". "Už se to nesmí nikdy stát".
Pády byly opravdu velmi zdařilé. Nikdo z těchto mezinárodních účastníků - Naish ze Spojených Států, Bjorn Dunkerbeck z Holandska, Antonie Albeau z Francie a Anders Bringdal ze Švédska nepřekonal světový rekord.

Bjorn Dunkerbeck: 43,87 uzlů
Na kratším 100 metrovém úseků dosáhl rychlosti 46,30 uzlů.

Antonie Albeau: 41,92 uzlů
Přijel na Arinagu svěží, po té co se v PWA na Fuerteventuře umístil jako druhý.

Anders Bringdal:41,91 uzlů
Zánět v oku způsobil zkrácení pobytu na pouhé dva dny po dosažení jeho rychlostního maxima.

Robby Naish:40,56 uzlů
Během zahřívání nastolil nový světový rekord v kiteboardingu na 38,47 uzlů.

Arinaga poskytla dobré základní podmínky pro to čemu se sem všichni přijeli věnovat. Dunkerbeck nastolil nejvyšší rychlost na neuveřitelných 46,30 uzlů, které dosáhl na kratší 100 metrové dráze. Pro uznání rekordu je nutné udržet rychlost po celých 500 metrů, přesto měl Dunkerbeck nejlepší rychlost 43,87 uzlů. Přirovnal to takto, "Cítíte se jako kdyby jste jeli 150 mph v gabrioletu na dálnici". Získané znalosti mohou pomoci na opět připravovaném setkání plánovaném během Říjen-Listopad ve Francouském Mediterranean.
Pokoření již deset let starého rekordu stále nebude lehké. Bude to nanejvýš pravda, že se to podařilo speciálně navržené plachetnici "Yellow Pages Endeavor", která dosáhla magické rychlosti 46,52 a ne surfaři. Přes ideální vybavení a techniku je nejvyšší rychlost stále malá a to ze dvou důvodů: "vše je o kontrole vody a úhlu větru" jak řekl Naish. "Za pomoci stálého větru a mrtvolně hladké vody se určitě podaří rekord překonat".

Co mohou udělat pro ovládání větru je že, surfaři mají pečlivě vybrané časy založené na místních povětrnostních podmínkách během roku, třeba na Novém Zélandě v prosinci nebo na jaře. Pro ovládnutí vody, pracovali v Arinaga na perfektním vlnovém redukčním systému, pás táhnoucí se ve směru trasy jako had. Po týdnech experimentů Naish a Dunkerbeck byli konečně spokojeni s hladkou vodou během posledního dne kdy předvedli rychlosti: Naish neoficiálních 41 uzlů, Dunkerbeck 43 uzlů. Bylo by mnohem jednodušší docílit hladké vody ve speciálně vybudovaném kanále, ale Dunkerbeck prohlásil, že dosažení rekordu na otevřené vodě je více čisté.
Arinaga bohužel závody neobdařila příliš silným větrem jak doufali závodníci, ale jejich vylepšené nádobíčko z testovacího období jim dávalo větší šance. První den závodů 25. července všichni překonali hranici 40 uzlů i když vítr nepřesáhl rychlost 32 uzlů. Následující tři týdny nefoukalo potřebných 45 uzlů pro překonání rekordu. Během tohoto období Bringdal řekl: "nejvyšší rychlosti jsem dosáhl při větru o síle 35 uzlů a velmi klidné hladině". "Doufáme že ve Francii (na druhém setkání) bude foukat 50 uzlů a voda bude jak zrcadlo". I přes relativně slabý vítr Dunkerbeckovou výhodou byla jeho nově vyvinutá plachta "SpeeSeeker" s mnohem větší účinností něž plachta klasické konstrukce. Hlavně sázel na svou novou 5.8, kdežto Naish ve stejných podmínkách používal plachty 5.0 a 5.3.
Dunkerbeck používal trochu upravená prkna z Proof modelové řady, které navrhl Carlos Sosa a Peter Thomen. Bringdal pro nepříznivé podmínky neměl příležitost používat své nejmenší prkno 237 cm a tak přešel na delší prkno 244 cm se ktrým dosahoval mnohel lepších výsledků. Naish dosahoval nejlepší kontroly, bez hopsání a ulétávání prkna na svém 6 stopém hybridu, který byl nejmenší z jeho 5 závodních speciálů. Jeho nejefektivnější flosna je pouhých 22 cm dlouhá "Je to zřejmě nejmenší flosna jakou je možné použít.", " Vybavení které je dost komfortní a snadno se ovládá je klíčem k nejvyšším rychlostem." prohlásil Naish.
Bringdal pracuje na zvládnutí rozdílu mezi rychlostním speciálem a jednoduše ovladatelným rychlým prknem. "Na závodním speciálu máte váhu jen na přední noze a musíte mít dokonale hladkou vodu. Tak je mnohem důležitější mít dobře ovladatelnou plachtu která zachytí jakékoliv poryvy aby jste nemuseli běhat po prkně".
Tým teď ví jak překonat rekord: potřebují je správnou konstalaci hvězd. Dunkerbeck to definoval "Je potřeba mít správné podmínky po celou dráhu , jako stálý vítr bez poryvů a klidnou vodu. K tomu se předpokládá, že prkno, plachta a flosna budou plnit svůj účel na 99,9%".
Závodníci jsou přesvědčeni že rekord brzy padne, třeba ve Francii na jejich dalším setkání. Otázkou zůstává jen kdo z těch čtyř to bude. Naish ví že je oproti ostatním závodníkům handicapován svou výškou a váhou se svými 5 stopami a 170 librami. Ostatní závodníci mají průměrnou váhu 200 liber a výšku nad 6 stop. Naish tento handicap kompenzuje svým bočním stzlem jízdy, který zabraňuje zvedání nosu prkna z vody. Ostatní jej přemlouvají aby si raději oblékl vestu se závažím. Naish prohlásil " Chci aby některý člen pokořil rekord.", "Pokud budu moci morálně, sponzorstvím či jinou pomocí tento tým podpořit, udělám to. I tak jsem stejně pěkně rychlý malý surfař, možná pomocí dobrého vybavení ještě některé lidi překvapím".
V Arinaga všichni členové týmu přispívali svými nápady a poznatky v omezení vln, napínání plachet a velikosti flosny - tato spolupráce má pokračovat ve Francii.

Autor: Skary [1]

Podklady získány z Amerického časopisu Windsurfing.