Dominikánská republika - Cabarete (Listopad 2003)

Tak jako každý rok jsem se po ne zrovna vydařeném létu rozhoduji kam pojedu za pořádným větrem.
Letos jsem si vybral tři destinace: Seyshely, Dominikánská Republika a Kapverdské ostrovy.
Nejhorší část přípravy je najít rozumnou cestovku, která nesedře z člověka kůži a pak ho nechá
ať se na vlastní náklady dopraví zpět.
V české republice je mnoho cestovek co mají na internetu nabídky kamkoliv si vzpomenete, ale
skutečnost je dosti protichůdná. Nakonec jsem se jal hledat i mimo českou republiku a to přímo
u německých sousedů. Zde mi cestovky nabídly skoro o polovinu nižší cenu a to včetně veškerých
poplatků a tax. V českých zemích bohužel většinou ceny zájezdů neobsahují žádné letištní taxy či víza.
Po zaplacení zájezdu do Dominikánské republiky na Puerto Plata, zbývalo už jen si dojet
autem na Mnichovské letiště odkud byl odlet. Za parkování na letišti je možné utratit několikrát více
než za vlastní zájezd, pokud si stoupnete na místo poblíž odletové haly. Pro dlouhodobé parkování
zde naštěstí mají parkoviště o trochu dále, ale za přijatelnou cenu 30 EUR/14 dnů. Z parkoviště vás do letištní haly odveze autobus, nebo nadzemka, obojí je v rámci letištních prostor zdarma.
Pak už se trochu nachodíte po letištních halách, neboť odbavení zavazadel a nástup do letadla je skoro až na opačném konci letištní haly.
Po cca 10 hodinách letu se společností LTU, kde si i sluchátka musíte za cca 2 EUR koupit (jinde je zatím půjčovali zdarma) vás dopraví na Dominikanské letiště.
Základní heslo hned po přistání a po celou dobu pobytu platící pro domorodce je "kažý cizinec je milionář a tak mu několik desítek dolarů nebude chybět". Jakmile vstoupíte na letiště přivítá vás skupinka hrající merenge "domorodá hudba" s řádně připravenou kasičkou. Letištní kontrola probíhá velmi moderním způsobem, položit zavazadla před celníka a ten je růčo prošacuje, když je vše OK tak jste vpuštěni na parkoviště.
Tady už začíná boj o zákazníka, ihned se na vás žene několik domorodců a že vám odnesou zavazadla k autobusu.
Jakmile tak svolíte připravte se, že jej zrovna moc nezajímá jak opatrně zacházet s tím či oným. Tažení po zemi i když to nemá kolečka je zcela normální. Po cca 20 metrech stojíte u autobusu a poslíček požaduje odměnu. Dokud mu nezaplatíte v dolarech tak vás bude věrně následovat a nebude chtít pustit vaše zavazadla.
Když se všichni dostaví k autobusům a žádný poslíček už se nedomáhá zaplacení, pak teprve odjíždíte k hotelu.

Veškeré hotely mají v názvu plážový, ve skutečnosti můžou být pěkně v pralese a na pláž se dostanete jedině nějakým přibližovátkem. Takže velký pozor a pořádnou kontrolu, kde se hotel nachází když si vybíráte ubytování. Hotely se dají pořídit za 22 EUR/pokoj/noc přímo na pláži cca 10 m od půjčovny.
Po ubytování vyrážíme do městečka a půjčujem si motorku. Jedem na pláž a obhlížím půjčovny vercajku. Na cca 3 km dlouhé pláži jich je víc jak 8. Vybírat se dá podle značky prken, plachet, nebo i podle baru jaký je nalepen na půjčovnu.

Ceny se po přepočtu na koruny pohybují v kurzu 1:1 pokud máte již vyměněné peníze. Když platíte kartou tak je to 0,75:1 (koruna:peso).
Alkohol a tabák je tu za babku. Pokud si někde dáte pití a nebude to z flašky či plechu tak vám určitě přimíchali i nějaký ten rum. Když něco popijete tak to za volantem nevadí, policajt vám může leda tak doporučit na chvíli přerušit jízdu a to by jste nějakého policajta museli potkat. Mimo velká města (nad 50 tis. obyvatel) je prý potkáte tak jednou do roka.

Mě po osondování cen a vybavení padl do oka Mistral Club. Cena za půjčení prkna a plachty je od 150 EUR až po 250 EUR za týden, bez pojištění proti poškození matroše. Pojištění většinou bývá za cca 30 EUR/týden.
Výsledná cena není až zas tak vysoká mne za dva týdny půjčení i s pojištěním stálo cca 7 tis. Důležité je smlouvat a párkrát zahrát komedii typu když to nezlevníš tak já půjdu jinam. Dostanete se pak s cenou o 1/3 až 1/2 níže.
Po zaplacení a podepsání smlouvy + bezpečnostních podmínek (kvůli všude přítomným korálům) si můžete půjčovat cokoliv a kdykoliv. Většinou otevírají od 9 hod do 18 hod. Déle se už ani jezdit nedá protože v 19 hod je naprostá tma.
Vstup do vody je po jemném písku přes cca 0,5-1m příboj, záleží na velikosti a směru větru. Vítr začíná foukat od 9 a až do 14 hodin postupně zesiluje po 14 se většinou jezdí velikosti kolem 5.0. Vane podél pobřeží a tak se velmi snadno startuje a vrací ke břehu. Pro začátečníky co se bojí odfouknutí na vodu je perfektně uzpůsoben tvar pobřeží ve tvaru zátoky kde je strana odkud fouká otevřená a tak se maximálně projdete nějaký ten kilometřík po pláži.
Z levé strany zátoku lemují korálové útesy (doporučuji pro sebevrahy) kde je hloubka při klidné vodě cca 0,5-1,5 m. Jakmile začnou vlny může se vám lehko stát, že vám najednou voda zmizí pod prknem a vy stojíte na korálu, pak příjde druhá vlna a ta dílko dokoná rozemletím vercajku o útes.
Podobné útesy jsou cca 1/2-1 km od břehu ale s větší hloubkou. Zde se zvedají nádherné vlny až 3m vysoké, takže se tu dá vcelku dobře jezdit. I tak si musí člověk dávat bacha když spadne aby se nazachytil o korál když šlape vodu (jsou perfektně ostrý, mám to odzkoušeno).
Je dobré, že lidé zde dodržují rozdělení vodního prostoru pro kitery a surfaře. Kiteři jezdí na konci zátoky směrem po větru a tak se nemíchají do prostoru kde jezdí surfaři. Tohle většinou platí i na vlnách, ale tam je na prvním místě pravidlo, kdo první chytí vlnu, ten jede a ostatní musí vyklidit prostor.
Když máte nějaký problém, tak ostatní na vodě pomohou a u kiterů to bylo skoro pořád, neboť neustále někdo pustil draka do vln a pak jej bez pomoci nedokázal zvednout.
Při jízdě sem tam potkáte želvu ale to je tak vše. Žraloci a ani jedovaté medůzy se prý nevyskytují, oproti Austrálii je to naprosto bezpečná voda.

Ze 14 dnů nefoukaly tři dny tak aby stálo za to vlézt na prkno (jezdili na formulích s plachtou), 6 dnů foukalo na 5,7 - 7 plachty a zbytek kolem 5-tky.
Nejlepší sezóna s pravděpodobností dobrého větru nad 90% je červen - srpen. Září - říjen je to už jen 80% a v listopadu 70%. Teplota se po celý rok příliš nemění a pohybuje se kolem 30°C, jedině v zimním období nastává deštivá část roku. Musím uznat že ty naše deštíky jsou jako slabý čajík oproti jejich tropickým lijákům, kdy je za 30 min. silnice pod vodou.
Pro ty co by chtěli poznat i něco jiného než okolí surfařského klubu doporučuji vypůjčit skůtr a vyrazit po pobřeží. Najíte se kdekoliv podél cesty, pokud vám nevadí, že vše co místní připraví vypadá dost podezřele, zato to pak skvěle chutná.
Mnoho dalších informací je na stránkách o Cabarete.

Autor: Skary